Středa 20. června 2018 v 19,30 hodin

BERLÍNSKÁ FILHARMONIE ŽIVĚ
V KINĚ

Třetí, závěrečný koncert sezóny 2017/18

Dirigent: Sir Simon Rattle

Konec přenosu cca ve 22,00 hodin.

Program večera:

Úvod + úvodní dokument
Gustav Mahler Symfonie č. 6 a moll - „Tragická"

Sir Simon Rattle se loučí jako šéfdirigent Berlínských filharmoniků

Psal se listopad 1987 a s Berlínskými filharmoniky debutovala vycházející dirigentská hvězda. Na programu byla Mahlerova Symfonie č. 6 a moll zvaná Tragická. Oním slibným mladým dirigentem byl Simon Rattle, který po letech už jako šéfdirigent nejlepšího světového orchestru vzpomíná: “Velmi intenzivně jsem toho večera cítil, že nacházím svůj vnitřní hlas.” V pátek 22. června 2018 bude Sir Simon v přímém přenosu do kin z berlínského koncertního sálu Philharmonie dirigovat po 16 letech nádherné a vzájemně výsostně plodné spolupráce Berlínské filharmoniky naposled jako jejich šéfdirigent. Na programu bude opět monumentální Mahlerova “Šestá.” Kruh se tedy uzavře...

Sir Simon Rattle

Sir Simon Rattle se narodil v Liverpoolu a studoval na Královské hudební akademii v Londýně. Pro celou generaci milovníků klasické hudby je ztělesněním zázračného dirigenta. V posledních letech pak jasně prokázal, že je nejen ispirací, ale také vynikajícím mentorem nastupující dirigentské generace. V roce 1994 obdržel Simon Rattle z rukou britské panovnice rytířský řád. Od té doby získal mnoho dalších ocenění, například hudební Classical Brit Award. Po 16 letech pravidelného hostování u Berlínské filharmonie se stal v září roku 2002 jejím vrchním dirigentem a zároveň také uměleckým ředitelem. Společně s ní pravidelně vystupuje na pódiích celého světa.

6. symfonii psal Mahler v době svého vrcholného společenského postavení (byl šéfem jednoho z nejlepších operních domů na světě, Vídeňské opery), v době šťastně se rozvíjejícího manželství s jednou z nejkrásnějších žen ve Vídni, v době blaženého otcovství. 6. symfonie obrací často užívané schéma hudebních děl „per astera ad astra“ nebo-li „přes překážky ke hvězdám“ (Beethoven: Osudová a 9. symfonie, Brahms: 1. symfonie, Čajkovskij: 4. symfonie a mnoho dalších). Její první věta končí až orgií optimismu, finální věta se však uzavírá zcela pesimisticky.
V průběhu díla projdeme řadou nálad a hudebních „situací“. V 1. větě nejčastěji vládnou pochodové rytmy, jsou zde ovšem i významná lyrická místa. Ve středu věty se nalézá pastorální epizoda, kde atmosféru dokreslují kravské zvonce. Není to jediné skladatelovo užití tohoto v symfonickém orchestru nezvyklého nástroje a snadno zde nalezneme inspiraci ke scénkám ze zmiňovaných mahlerovských dokumentů, kde manželka Alma odhání od domečků určených pro komponování kravská stáda. Tato lyrická místa mohutně rozvádí pomalá věta, občas se proměňující do hymnických tónů. Scherzová věta osciluje mezi dvěma náladami: obhroublým veselím a starosvětskou idylkou. Skladatel se během svého života nikdy definitivně nerozhodl, v jakém pořadí se mají hrát střední věty této symfonie. Vedlo to k tomu, že každý dirigent volí svou vlastní variantu sledu částí. Finální věta 6. symfonie je nejdelší a nejkomplikovanější. Má dlouhý pomalý úvod, za nímž následuje bouřlivé allegro s řadou epizod.
Jak bývá u Mahlera zvykem, i toto dílo obsahuje mnohé motivy s rozličným vývojem. Centrálním prvkem je tu však podivuhodný útvar, poprvé uvedený asi ve třetí minutě díla: Za podbarvení zvukem malého bubínku a nad pevným rytmem tympánů zazní dur kvintakord v trubkách, znamenající v tradici evropské hudby optimistický prvek, z něhož se vynoří v měkkých hobojích kvintakord moll, symbol smutného a tragického. Tento zvláštní motiv prochází celou symfonií a vždy posluchači naznačuje: Pozor! Asi to špatně skončí. Je tu však přece jen onen jásavý durový akord v trubkách. Že by? Celý průběh rozměrné symfonie je vlastně bojem o to, aby vše „dobře dopadlo“. Ve čtvrté větě je boj nejlítější. Na vrcholech dvou gradací zazní symbolicky výmluvné údery kladivem… Celá symfonie vyznívá v pesimistickém pětihlasu hlubokých lesních rohů, pozounů a tuby. To místo je zcela prosto energie a jakékoliv naděje. Jako stvrzení tragického zazní šleh mollového akordu, nyní osamoceného – tedy bez „nadějného“ durového souzvuku. Vše skutečně dopadlo nejhůř, jak mohlo. Název symfonie „Tragická“ je nanejvýš případný. Naštěstí je zde vše vyjádřeno krásnou hudbou, která povznáší ducha a dává tak zapomenout na tragické chvíle v opravdovém životě.