Další nášup epochálních hudebních návratů největších rockových legend - to je filmový sestřih dvou letošních monstrózních birminghamských koncertů skupiny Black Sabbath. Zpěvák Ozzy Osbourne, kytarista Tony Iommi a basák Terence „Geezer“ Butler v jejich domovském městě letos v únoru završili světové koncertní turné The End a zatloukli tak ‚poslední hřeb‘ do živých produkcí jedné z nejvlivnějších kapel všech dob, která před půlstoletím definovala zvuk hard rocku a zapustila kořeny heavy metalu. To je peckami nabušený, zákulisními rozhovory prošpikovaný a studiovými nahrávkami nezveřejněných skladeb okořeněný koncertní záznam z Birminghamu...

BLACK SABBATH: THE END OF THE END

ČTVRTEK
28. září 2017 v 19,30 hodin

BLACK SABBATH: THE END OF THE END

záznam z koncertů z února 2017 v Birminghamu

Režie: Dick Carruthers

v anglickém znění, s českými titulky

délka: 120 min

přístupnost: od 12ti let

 „Muselo to skončit v Birminghamu, je to náš domov a zde to také celé začalo,“ nechal se slyšet před dvojkoncertem v 16tisícové Genting Arena, která se na obě show okamžitě vyprodala, kytarista Tony Iommi. Téměř 70letý muzikant vypadá křehce, hovoří tlumeně a rozvážně, nicméně ze své kytary dokáže stále vyvolat dunivou bouři i kvílení orkánu. „Oproti zbytku turné to v Birminghamu uděláme jinak, včetně pozměněného seznamu zahraných skladeb,“ prorokoval. Stejně jako ostatní dva pardálové Ozzy a Geezer dobře věděl, že jde o srdeční záležitost, o triumfální rozlučku před nadupaným hledištěm rodného města, o poslední těžkotonážní rockovou salvu. „Vše se samosebou odvine od toho, co Ozzy ještě dokáže uzpívat,“ dodal Tony. Pro Ozzyho Osbourna bylo turné opravdu mela. Hlas se postupem let přirozeně mění a rockový chřestýš nemůže s vokálem vystoupat do mrákotných výšek jako kdysi za mlada. Nicméně i v hlubších polohách, do nichž byly některé skladby pro show transponovány, se Ozzy skvěle našel. A věrný svému naturelu žhavil pódium, poléval kýbly vody přední řady, přičemž došlo i na přímé vyznání, proč a pro koho Sabati vznikli a po dekády v různých personálních obměnách i přestávkách stále dýchali.

Raubířova zpověď
„Takže tohle je poslední show,“ prohlásil Ozzy během koncertu. „A je to ku*** úžasný. Začali jsme v roce 1968 a teď je 2017. Tomu bych ho*** věřil. Ale víte co? Nepřežili bychom, kdyby to celý nebylo pro fanoušky. Takže jestli jste fandové-veteráni, paráda, a kdo z vás je tu novej, vítejte. Nemůžu vůbec vyjádřit slovy, jak vděční jsme za vaši podporu,“ vysekl Ozzy publiku poklonu. Koncert v Birminghamu byl opravdový emotivní vrchol, bombastický hudební konec s velkým K, jak byl ostatně nazván i samotný koncertní film ostříleného hudebního režiséra Dicka Carrutherse, který letos v září smete kinosály.

V kvantu skladeb nechybějí nesmrtelné skvosty Iron Man, Paranoid nebo protiválečný opus War Pigs. Film je epitaf skupiny, která nemá ráda, když je považována za zakladatele heavy metalu. Stejně jako jiné legendy čerpali z blues a jazzu, a v jejích skladbách se zřetelně otiskuje období, kdy kralovali hard rockové scéně a dotýkali se i psychedelických sfér, progresivního rocku či křehké poezie v melancholických baladách. Půlstoletí jejich působení hovoří jasnou řečí – jak koneckonců zpívají ve slavné skladbě jiné rockové legendy: I know it's only rock 'n' roll but I like it.