Z historie promítání v Náchodě

          Nevíme přesně, kdy se poprvé v Náchodě obdivovali pohyblivým obrázkům, které trhavě poskakovaly na plátně, ale nejstarší zmínku o promítání filmů v našem městě máme z roku 1907.… to tenkrát zavítal do Náchoda kočovný GRAND AMERICAN BIOGRAF označovaný na plakátech jako „divadlo živých fotografií“ a jeho majitel, pan Kerber, si pronajal na celých devět dní městskou dvoranu. To byl největší sál ve městě, který byl v nádvoří hotelu U Beránka a sloužil především k divadelním představením a koncertům. Hostující biograf hrál denně od osmé hodiny večer a v neděli bylo i druhé, odpolední představení. V sobotu a ve středu odpoledne se hrálo pro děti. Program nespočíval v promítnutí jediného filmu, ale byl složen z celé řady krátkých snímků, které musely poskytovat opravdu atraktivní podívanou. Podle reklamy  měl tento kinematograf takových snímků na sto dvacet a majitel si je cenil opravdu vysoko, na celých 30 tisíc korun!

          O představení byl zájem, a tak se kočovný biograf objevil v Náchodě opět i v následujících letech. Pan Kerber přijel znovu v jarních měsících roku 1910 a téhož roku na podzim se u nás objevil i kinematograf THE ROYAL. 

          O rok později pak v Náchodě hostoval biograf THE UNION a kočovné kino podnikatele Beara. Ti poslední ale nehráli v městské dvoraně, ale v novém sále, který byl k dispozici v tzv. Lidovém domě, který postavili v letech 1908 – 1910 národní socialisté.

           Zájem o kino stále stoupal, a tak v roce 1912 si putovní kino postavilo dokonce vlastní cirkusový stan na pivovarské louce. Programy však nebyly nic moc, hledělo se spíš na senzaci a to bylo právem kritizováno uvážlivějšími občany. Došlo to dokonce tak daleko, že se programy kin zabývala městská rada a padlo rozhodnutí promítání filmů omezit ! Moc platné to ale nebylo, protože národně socialistická strana už chystala překvapení… Ve svém sále vybudovala stálé kino! Začátkem listopadu 1913 zahájilo provoz první náchodské stálé kino pod názvem LIDO – BIO. Na zahajovacím představení byl promítnut film „Rozloučení“, který však nebyl kritikou dobře přijat. Noví provozovatelé kina se dlouho ze svého postavení netěšili. Již v době, kdy byl provoz LIDO BIA zahájen, se dokončovala montáž promítacího zařízení v právě dostavovaném Městském divadle na náměstí. Tam vznikl Městský biograf, který pak zahájil provoz 30. května 1914. Promítání bylo zahájeno večerem krátkých filmů, z nichž ale byly vyloučeny snímky o vraždách, násilnostech, atd., které byly dříve městskou radou kritizované. Před hlavním představením byly promítány reklamy místních obchodníků a živnostníků. Vstupné bylo opravdu lidové – od 30 haléřů až do 1,40 Kč.

           Samotné promítání filmů bylo podbarveno hudbou, hrou na klavír nebo smyčcové nástroje. V městském kině hrávalo o přestávce Náchodské kvarteto a v době první světové války dokonce i malý orchestr, který řídil Karel Moor, v té době populární skladatel operet. Hudební doprovod kladl na hudebníky značné nároky, neboť měla – li hudba korespondovat s dějem na plátně, museli hrát vlastní improvizace. Dle pamětníků (někdy na konci éry němého filmu), byl  v LIDO BIO uváděn ruský velkofilm „Plavci na Volze“ a jeho promítání doprovázel pěvecký sbor ruských emigrantů. To byla pro Náchod událost a celé město se hrnulo do kina. Náchodem pak snad z každé rodiny zněla ruská zadumaná píseň „Volha, Volha, máti rodná…“

          Postupem času se už nad němým filmem pomalu stahovala opona, aby na jeho místo nastoupil nový fenomén – zvukový film. Nastaly problémy. Městská rada v dubnu 1931 zaujala zamítavé stanovisko k pořízení zvukové aparatury a o měsíc později rozhodla, že městské kino se od 31. prosince 1931 ruší… Toho ovšem pohotově využili náchodští Sokolové, kteří v té době dokončili stavbu Sokolovny. Tam ve velkém sále zřídili vhodnou kabinu a dne 28. listopadu 1931 zahájilo provoz nové náchodské kino KINO SOKOL, a to již zvukové.

Nová doba filmu tak byla zahájena!