Motto:
„Největší operní hvězdy do nejmenších detailů...“

Začíná šestá náchodská sezóna přímých přenosů z Metropolitní opery v New Yorku. Metropolitní opera v New Yorku odstartuje novou sezónu přenosů 2017/2018 v sobotu 7. října 2017.

Sezónu 2017-2018 zahájí mistrovským dílem Vincenza Belliniho Norma. Titulní part v nové inscenaci belcantové tragédie ztvární hvězdná Sondra Radvanovsky.  Na letošní přenosy z Metropolitní opery do českých kin zve legendární česká diva Soňa Červená, čestná patronka aktuální sezóny, jejíž neuvěřitelný životní příběh nedávno představila v celovečerním snímku dokumentaristka Olga Sommerová.

NORMA
(NORMA)
lyrická tragédie o dvou jednáních

Sobota 7. října 2017 v 18,45 hodin

Hudba: Vincenzo Belini
Libreto: Felice Romani  podle tragédie francouzského dramatika Alexandre Soumeta "Norma čili Vražda dítek"

Světová premiéra: 26.12.1831, La Scala, Milán

Obsazení:
Norma: Sondra Radvanovsky
Adalgisa: Joyce DiDonato
Pollione: Joseph Calleja
Oroveso: Matthew Rose
Flavio: Adam Diegel
Clotilde: Michelle Bradley

Dirigent: Carlo Rizzi
Režie: Sir David McVicar
Orchestr a sbor Metropolitan Opera New York

Nastudováno v italském originále, uváděno s anglickými a českými titulky

Délka představení cca 200 minut včetně jedné 30min. přestávky. Konec přenosu cca ve 22,25 hodin.

Novou inscenaci Belliniho Normy pod suverénní dirigentskou taktovkou Carla Rizziho a s tradičně vynikajícím orchestrem Met odměnilo obecenstvo Metropolitní opery během zahajovacího večera 25. září neutuchajícími ovacemi vestoje a už po prvním večeru je zřejmé, že McVicarovo autorské provedení má nejlepší předpoklady stát se jedním ze skutečných vrcholů právě nové sezóny.

Do společnosti zvučných režisérských veličin jako jsou Franco Zeffirelli, Otto Schenk, John Dexter či Nathaniel Merrill lze už nesporně řadit také Skota Sira Davida McVicara. V posledních třech dekádách patří mezi hrstku vyvolených, kteří vytyčují inscenační kurs Metropolitní opery. Někdejší „zlobivý chlapec“ uchvátil kritiku i obecenstvo například Händelovým Juliem Ceasarem v Egyptě nebo vydařenou spoluprací s americkou sopranistkou Sondrou Radvanovsky na Donizzetiho tudorovské trilogii, jejíž poslední díl - Roberto Devereux – byl součástí přenosové sezóny 2015-16. Není proto překvapením, že v sedmém roce McVicarova působení v Met zahajuje sezónu právě jeho Norma, a to opět s ikonickou Radvanovskou. Ta otvírala ve stejné roli i minulou sezónu v Kanadské operní společnosti a kritikou je považována za Normu „své generace“.

Norma jako střet kultur i drásavé intimní drama
McVicarova režie evokativně reflektuje střet římské a podrobené galské kultury, soustředí se však především na vztahový rozměr bolestného milostného trojúhelníku. Rafinovaně tak dává vyniknout uhrančivým pěveckým výkonům, v nichž má prvořadé místo Sondra Radvanovsky. Jejímu belcantu složil poklonu i The Wall Street Journal, který popsal její soprán jako „ohromující a vybroušený, vznášející se bez zachvění dechu v dlouhých liniích, s barevným rozsahem a vitalitou odrážející věrně celý kaleidoskop Norminých emocí“.
The Huffington Post vyzdvihuje také výkon americké hvězdy Joyce DiDonato, která se v přenosech objevuje pravidelně a která ztělesnila Adalgisu, Norminu sokyni v lásce. List neváhal označit výkon obou pěvkyň jako jednoduše „triumfální“, a komentuje nevídanou mnohostrannost a dokonalou souhru, s níž Radvanovsky a DiDonato přednesly emočně vypjaté duety druidských kněžek, osudově zasažených citem k nepříteli.
Role římského prokonzula Polliona, utajovaného manžela Normy a pozdějšího milence Adalgisy, se přesvědčivě ujal tenorista Joseph Calleja, který sklidil uznání za pěveckou jistotu ve vysokých tónech, ale i za závěrečný nanejvýš dojemný duet s Radvanovsky.

V první polovině 19. století byla v operních představeních nejdůležitější krása zpěvu, „bel canto“, pěvecké mistrovství propojující svrchovanou techniku s emotivním přednesem, a umění legendárních primadon té doby se pro operní skladatele stalo nevysychající inspirací. U zrodu Normy, nejznámější opery italského skladatele Vincenza Belliniho (1801–1835), stála fenomenální italská sopranistka Giuditta Pasta (1797–1865), kterou po řadě zahraničních úspěchů čekala milánská La Scala; pro svůj debut si přála novou operu od Belliniho. Libretista Felice Romani použil svůj starší text psaný podle tragédie francouzského dramatika Alexandre Soumeta Norma čili Vražda dítek (Norma ou L’infanticide). Obrovský úspěch premiéry v La Scale 26. 12. 1831 se zasloužila i Giuditta Pasta, byť zpočátku part Normy kvůli jeho extrémní obtížnosti odmítala. Do Prahy Norma doputovala už v roce 1835, kdy zazněla italsky ve Stavovském divadle. Národní divadlo nejprve převzalo inscenaci z Prozatímního divadla a uvedlo ji v českém překladu Václava Aloise Svobody 5. 10. 1884.