Motto:
„Největší operní hvězdy do nejmenších detailů...“

„Role, pro kterou byla přímo zrozena.“ Operní kritici se od chvíle, kdy se na prkna Met vrátila klasická adaptace Čajkovského opery Evžen Oněgin, předhánějí v superlativech na adresu hvězdné sopranistky Anny Netrebko. Grandiózní roli Taťány ztvárňuje v inscenaci Debory Warner, jež už před čtyřmi lety nadchla kritiku i diváky. V roli knížete Gremina se znovu zaskví slovenský basista Štefan Kocán a za dirigentským pultem stane třiatřicetileté „zázračné dítě“, britský dirigent s italskými předky Robin Ticciati. Předposledním přenosem sezóny 2016/17 je věhlasné operní dílo Petra Iljiče Čajkovského Evžen Oněgin.

Sobota 22. dubna 2013 v 18,45 hodin

Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Libreto: : Petr Iljič Čajkovskij společně s Konstantinem Šilovským podle stejnojmenného románu A. S. Puškina

Světová premiéra: 29. 3. 1879 v Malém divadle
v Moskvě

Obsazení:
Oněgin: Peter Mattei
Tatiana: Anna Netrebko
Lenskij:Alexej Dolgov
Olga: Elena Maximova
Kníže Gremin: Štefan Kocán

Dirigent: Robin Ticciati
Režie: Deborah Warner
Orchestr a sbor Metropolitan Opera New York

Nastudováno v ruském jazyce, uváděno s anglickými a českými titulky

Délka představení cca 225 minut včetně dvou přestávek (33 a 25 minut), konec přenosu přibližně ve 22,45 hodin

Hlavní hrdinka slavné Puškinovy literární předlohy i Čajkovského opery Taťána je z rodu žen, které v průběhu děje osobnostně „rostou“. A soudě dle mnohých pozitivních kritik posledního Oněginova nastudování v Met plní ruská operní diva Anna Netrebko toto zadání dokonale. Zatímco New York Times si pochvalují zejména slavnou „dopisovou scénu“ a mluví o tom, že do ní diva „vložila vše“, New York Observer si navíc všímá i nezřízeného nadšení obecenstva, které Annu Netrebko během děkovačky odměnilo burácením a ovacemi. Podle NY Times se navíc Taťána v podání Netrebko divákům „mění celý večer před očima“, a v roli „kombinuje zralý hlasový projev se suverénním projevem hereckým a představuje nám tak skutečnou postavu z masa a kostí.“

V titulní roli rozervaného cynika Oněgina se objeví švédský barytonista Peter Mattei. V roli alternuje s polskou hvězdou Mariuszem Kwiecieńem, který se do postavy vtělil už během přenosové sezóny 2013/2014.
Sestavu doplní Alexej Dolgov v roli Oněginova přítele a soka, básníka Vladimíra Lenského, mladá ruská mezzosopranistka Elena Maximova coby Taťánina sestra Olga a slovenský pěvec Štefan Kocán jako kníže Gremin. Ten si podle kritiky serveru bachtrack.com „v árii, v níž vyznává lásku své ženě, téměř ukořistil celé představení pro sebe.“

Lesk a nuda v dobách carského Ruska
Obnovené představení v režii Debory Warner čerpá ve stylu i v obraze z poetiky ruského prozaika a dramatika A. P. Čechova. Všeprostupující znuděnost ruské aristokracie, tolik typická mnohá Čechovova díla, se zřetelně obráží i v jevištním podání opery. Se stylem z dob carského Ruska korespondují i stylizované kulisy scénografa Toma Pye a kostýmní výtvarnice Chloe Obolenské.
Zvláštní pozornost si zaslouží účast mladičkého dirigenta Robina Ticciatiho. „Zázračné dítě“ z hudební rodiny, které se poprvé chopilo dirigentské taktovky už v patnácti letech, vede orchestr jistou rukou a způsobem, který uvádí odbornou kritiku v nadšení.

A ještě jednoho jímavého gesta si neopomněla všimnout kritika, přítomná na březnové premiéře obnoveného představení Evžena Oněgina. Na popud Anny Netrebko vzdal v závěru představení každý člen osazenstva poctu vážně nemocnému kolegovi Dmitrimu Hvorostovskému, který se měl v inscenaci původně objevit v titulní roli, bílou růží...

Jedno z nejoblíbenějších děl světového operního repertoáru, Čajkovského opera Evžen Oněgin, vznikla na motivy velmi intimně laděného Puškinova románu, plném subtilních detailů a skvělých vypravěčských postupů. Leccos z toho nutně musí romantická opera potlačit ve prospěch vlastních kvalit. To však vůbec neznamená, že příčinou častých návratů Čajkovského Oněgina na jeviště bývá jen obrovská divácká obliba několika highlights této opery – ať už jde o vzrušenou Taťáninu dopisovou árii, o melancholickou árii Lenského či slavnou árii knížete Gremina o lásce, která „kvete v každém věku“. Čajkovskij své dílo záměrně neoznačil jako „operu“, nýbrž jako „lyrické scény“. Pod zdáním banality příběhu o neopětované lásce Taťány k Oněginovi se skrývá věčné téma lidské osamělosti, konflikt jedinečnosti a uniformity, ideálů a rezignace. To vše je prodchnuto Čajkovského brilantní, strhující a emotivně naléhavou hudbou...

Petr Iljič Čajkovskij, mistr romantismu (1840-1893)
Ruský skladatel, hudební kritik a dirigent; profesor na konzervatoři v Moskvě, jeden z nejvýznamnějších představitelů hudby 19. století. V letech 1876 – 90 podporován mecenáškou N. F. von Meckovou (1831 – 1894). V kompozičním díle spojoval prvky ruské lidové hudby s podněty klasické a romantické evropské hudby. Pro jeho sloh je příznačná lyrická subjektivní poloha a národní inspirace. Skladatel vycházející z ruských i evropských hudebních kořenů uplatnil v Evženu Oněginovi romantiku, nostalgii, emoce, naději s bohatostí vrcholného novoromantismu, který prolíná prakticky celým jeho dílem. Několikrát navštívil Prahu, v roce 1888 řídil pražskou premiéru své opery Evžen Oněgin.